Traduje se legenda, že v době největšího rozkvětu říse Inků konzumovali válečníci maku před válečnými taženími, aby se zvýšila jejich síla a udatnost. Po dobytí města však bylo užívání zakázáno, aby byly ochráněny ženy poražených nepřátel před zvýšenou pohlavní aktivitou vítězů. Jeden z prvních španělských kolonizátorů, Juan Tello de Soto Mayor, údajně přijal od domorodců "plody" této rostliny jako cenný dar. Z této doby také pocházejí záznamy o používání maky jako platidla při výměnném obchodu. S tím, jak španělští kolonizátoři pronikali do stále vyšších nadmořských výšek, setkávajli se častěji s problémem nedostatku vhodné pastvy pro koně a skot. Navíc vlivem ztížených podmínek klesala u zvířat prudce i jejich výkonnost a plodnost. Na doporučení domorodých obyvatel začali Španělé krmit koně makou a zaznamenali výrazné zlepšení. Zároveň si všimli, že domorodci nepoužívají maku jenom jako krmivo pro hospodářská zvířata, ale tvoří i poměrně vysoký podíl jejich jídelníčku. Používaní maky jako potraviny se mezi kolonizátory příliš nerozšířilo, ale již v této době si ji cenili jako účinné afordiziakum.